V minulosti se na trhu objevila zajímavá hardwarová inovace v podobě disku Gigabyte i-RAM. Jednalo se o paměťový modul využívající technologii DDR SDRAM, avšak s rozhraním Serial ATA. Cílem tohoto řešení bylo nabídnout uživatelům extrémně rychlé úložiště, které by překonalo běžné pevné disky i tehdejší SSD jednotky.
Koncept i-RAM spočíval v použití DDR paměti pro ukládání dat, což umožňovalo dosáhnout dramaticky vyšších rychlostí čtení a zápisu. Díky rozhraní Serial ATA pak bylo možné tento modul integrovat do standardních počítačových sestav. Tato kombinace slibovala zrychlení bootování operačního systému, načítání aplikací a celkovou odezvu systému na úroveň, jakou tehdy nabízely jen ty nejvýkonnější paměťové technologie.
Přestože tato technologie představovala významný technologický pokrok, její praktické využití bylo omezené několika faktory. Kapacita i-RAM disků byla obvykle menší ve srovnání s tradičními pevnými disky. Navíc, absence mechanismu pro ochranu dat při výpadku napájení znamenala nutnost zálohování důležitých informací na jiné médium. I přes tyto nedostatky šlo o pionýrské řešení, které předznamenalo vývoj budoucích rychlých úložných zařízení.