Před lety se na trhu objevilo zajímavé řešení pro zvýšení výkonu úložiště – paměťový disk využívající technologii DDR SDRAM. Tento produkt, který se tehdy objevil i v recenzích, nabízel alternativu k tradičním pevným diskům a SSD jednotkám. Hlavní myšlenkou bylo využití rychlosti operační paměti pro ukládání dat, což slibovalo dramatické zrychlení přístupu k souborům a aplikacím.
Konkrétní implementace tohoto konceptu se soustředila na využití rozhraní Serial ATA, což umožnilo snadnou integraci do stávajících počítačových sestav. Zařízení fungovalo v podstatě jako velmi rychlá RAM, ale s možností uchování dat i po vypnutí napájení díky záložní baterii. Tato kombinace rychlosti a perzistence dat představovala v době svého uvedení poměrně inovativní přístup.
Hodnocení podobných řešení se v té době zaměřovala na praktické přínosy, jako je zkrácení doby načítání operačního systému a programů, a na spolehlivost v reálném provozu. Diskutovalo se také o jeho potenciálním využití v profesionálních prostředích, kde je rychlost ukládání dat klíčová. Celkově se jednalo o zajímavý experiment na pomezí paměti a úložiště, který ukázal směr budoucího vývoje v oblasti rychlých datových nosičů.